Popis rostliny
|
| Mohutná bylina s řepovitým oddenkem a hnědými kořeny. V prvních letech vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Plody přináší jen jednou, pak odumírá. Přímá, dutá a rýhovaná lodyha je až 200 cm vysoká. Listy jsou až 90 cm velké, v obrysu trojboké, silně pochvaté, trojené a dvakrát až třikrát zpeřené. Koncové květní okolíky až 15 cm v průměru, mají 30-40 paprsků a jsou zelenobílé. Vejčité až podlouhlé dvounažky jsou barvy nažloutlé. Kvete v červenci a v srpnu. |
Kde ji najdeme
|
| Roste v Evropě a Severní Asii. V některých zemích, např. v ČR se pěstuje. U nás nalézáme anděliku většinou ve vyšších polohách, u lesních potoků a na pasekách. |
Co je dobré
|
| Kořen a plody |
Jak na to
|
| Z pěstovaných rostlin se na podzim v září a v říjnu druhého roku sbírá kořen. Rychle se omyje, silnější exempláře se půlí a suší ve stínu. Teplota při umělém sušení nemá překročit 35°. Droga snadno vlhne a pak bývá napadena hmyzem. Plody se sbírají v srpnu a v září seřezáváním zralých částí okolíků, které se pak dosuší, vydrolí a vytřídí. Droga má typický kořenitý pach a ostře kořenitou a hořkou chuť. |
Co obsahuje a umí
|
| Kořen a plody obsahují hlavně silici, terpeny (kořen 0,3-1%, plody 1-2%), s hlavní obsahovou složkou felandrenem, pinenem, cymolem. Kromě silice obsahují hořčinu angelicin, furokumariny a jiné látky. Andělika působí povzbudivě na sekreci žaludečních šťáv a uklidňuje zvýšenou střevní peristaltiku. Ve velkých dávkách může zprvu působit povzbudivě, ale později ochromuje ústřední nervovou soustavu. Zevně mírně dráždí kůži. Andělika patří k rostlinám, které vlivem furokumarinů vyvolávají fotosenzibilizaci, tj. přecitlivělost vůči slunečnímu záření. Je-li kůže ozářená, může vytrysklá šťáva vyvolat kožní projevy. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně v nálevu jako stomachikum a karminativum (půl čajové lžičky na šálek vody jednou denně před hlavním jídlem). Používá se jako prostředek při nemocech trávicí trubice, při nechutenství, při nedostatečné sekreci žaludeční, k zvýšenému vylučování žluče aj. Zpravidla se užívá v kombinaci s jinými žaludečními prostředky. Osvědčuje se rovněž jako prostředek podporující odkašlávání a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní (ve formě lihového roztoku). Zevně se užívá při myalgiích. |
