Popis rostliny
|
| Nízká vytrvalá bylina s poměrně silným až hlízovitým oddenkem a s dlouhými, položenými a kořenujícími lodyhami. Listy má přetrhovaně lichozpeřené, podlouhle vejčité, hluboce pilovité, na rubu obyčejně hedvábitě běloplstnaté. Horní listy, menší, jsou chuději zpeřené a nejvyšší zastupují už jen palisty. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z uzlin lodyhy a mají veliké žluté plátky. Meří v průměru až 2 cm. Kvete od května do července. |
Kde ji najdeme
|
| Roste v celé Evropě. U nás je hojná na návsích, u cest, v močálech, na březích rybníků a řek od nížiny do podhůří. |
Co je dobré
|
| Nať, někdy kořen. |
Jak na to
|
| V květnu až v červnu se sbírá kvetoucí nať a suší se nejlépe ve stínu nebo při umělé teplotě nepřevyšující 40°C. Droga je bez pachu, chutná poněkud svíravě trpce. Někdy se také sbírá kořen, který chutná mírně nasládle. Kořen se sbírá v září a v říjnu, dobře se omyje a suší zvolna při umělém teple. Potom se práškuje. |
Co obsahuje a umí
|
| Nať obsahuje stopy silice a tříslovinu (až 2 %), tormentol, flavony a hořčinu. Nositelem protikřečového účinku je glykosidní sloučenina. Mochna působí na hladké svalstvo a uvolňuje křeče. Je znám také účinek protizánětlivý a svíravý. Vařením drogy se zhoršuje aroma nápojů. |
Na co se hodí
|
| Jako spasmolytikum vnitřně v nálevu (2-3krát denně 2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) nebo v prášku (3-4krát denně na špičku nože s čajovým nápojem nebo červeným vínem, spolu s mátou a meduňkou) proti průjmu, hlavně když je doprovázen křečemi, při kolikách a bolestivé menstruaci, u gynekologických afekcí, při všech křčových stavech. Protože protikřečový účinek se dostavuje pomalu, je možno užívat mochnu profylakticky už několik dní před menstruací. Zevně se mochna uplatňuje v koupelích při špatně se hojících a mokvajících ranách. Příbuznou rostlinou je mochna plazivá (Potentilla reptans). Její účinek je téměř stejný, takže může být náhradní rostlinou za mochnu husí. Užívá se rovněž nať. Používá-li se proti nechutenství, přidává se do ní pelyněk spolu se zeměžlučí a kořenem benedyktu. |
