Mochna

Mochna husí (Potentilla anserina)

Popis rostliny

Nízká vytrvalá bylina s poměrně silným až hlízovitým oddenkem a s dlouhými, položenými a kořenujícími lodyhami. Listy má přetrhovaně lichozpeřené, po­dlouhle vejčité, hluboce pilovité, na rubu obyčejně hedvábitě běloplstnaté. Horní listy, menší, jsou chuději zpeřené a nejvyšší zastupují už jen palisty. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z uzlin lodyhy a mají veliké žluté plátky. Meří v průměru až 2 cm. Kvete od května do července.

Kde ji najdeme

Roste v celé Evropě. U nás je hojná na návsích, u cest, v močálech, na březích rybníků a řek od nížiny do podhůří.

Co je dobré

Nať, někdy kořen.

Jak na to

V květnu až v červnu se sbírá kvetoucí nať a suší se nejlépe ve stínu nebo při umělé teplotě nepřevyšující 40°C. Droga je bez pachu, chutná poněkud svíravě trpce. Někdy se také sbírá kořen, který chutná mírně nasládle. Kořen se sbírá v září a v říjnu, dobře se omyje a suší zvolna při umělém teple. Potom se práškuje.

Co obsahuje a umí

Nať obsahuje stopy silice a tříslovinu (až 2 %), tormentol, flavony a hořčinu. Nositelem protikřečového účinku je glykosidní sloučenina. Mochna působí na hladké svalstvo a uvolňuje křeče. Je znám také účinek protizánětlivý a svíravý. Vařením drogy se zhoršuje aroma nápojů.

Na co se hodí

Jako spasmolytikum vnitřně v nálevu (2-3krát denně 2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) nebo v prášku (3-4krát denně na špičku nože s čajovým nápojem nebo červeným vínem, spolu s mátou a meduňkou) proti průjmu, hlavně když je doprovázen křečemi, při kolikách a bolestivé menstruaci, u gynekologických afekcí, při všech křčových stavech. Protože protikřečový účinek se dostavuje pomalu, je možno užívat mochnu profylakticky už několik dní před menstruací. Zevně se mochna uplatňuje v koupelích při špatně se hojících a mokvajících ranách. Příbuznou rostlinou je mochna plazivá (Potentilla reptans). Její účinek je téměř stejný, takže může být náhradní rostlinou za mochnu husí. Užívá se rovněž nať. Používá-li se proti nechutenství, přidává se do ní pelyněk spolu se zeměžlučí a kořenem benedyktu.