Popis rostliny
|
| Vytrvalá bylina 10-30 cm vysoká s podzemní velkou dutou hlízou velikosti vlašského ořechu a s přímou, silnou, dvoulistou lodyhou. Krátce řapíkaté listy jsou široce trojboké, dvakrát trojčetné, barvy sivozelené. Lístky jsou klínovitě vejčité, dělené nebo nepravidelně laločnaté. Květy seskupené v bohatý hrozen jsou špinavě růžové až nažloutle bílé, asi 30 mm dlouhé a mají dlouhou zakřivenou ostruhu. Většinou rostou červeně a bíle kvetoucí pohromadě. Plod (tobolka) je až 2,5 cm dlouhý a končí úzkým zobánkem. |
Kde ji najdeme
|
| Roste v Evropě. Vyskytuje se u nás hojně ve světlých lesích, křovinách a někdy i na lukách. Hlízy jsou uloženy hluboko v zemi a proto je to rostlina stálá. |
Co je dobré
|
| Hlíza. |
Jak na to
|
| Hlíza se sbírá v době vegetačního klidu. Očistí se a rychle ve stínu usuší. Umělá teplota při sušení nesmí být vyšší než 40°C. Sušená má omamný pach a ostře hořkou chuť. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje alkaloidy ve všech částech, ale hlavně v hlízách (až 6%), zejména korydalin, korybulbin a bulbokapnin. Též korytuberin a korydin. Jejich množství závisí na životních podmínkách rostliny. Snižuje krevní tlak a tlumí střevní peristaltiku. Působí na ústřední nervovou soustavu, ochrnuje činnost předního mozku a prodloužené míchy. Větší dávky vyvolávají stavy podobné zánětům mozkových blan. Užívá se především k izolaci alkaloidů. |
Na co se hodí
|
| Protože jde o prudce jedovatou rostlinu, může její užívání předepsat a kontrolovat pouze lékař. Předepisuje se při těžkých nervových poruchách, závratích a při duševních nemocech. Z hlíz připravený bulbokapnin se aplikuje při třesu. |
