Popis rostliny
|
Vytrvalá bylina příbuzná majoránce. Bývá až 60 cm vysoká, má načervenalou chlupatou lodyhu a dřevnatý výběžkatý oddenek. Krátce řapíkaté vstřícné listy jsou vejčité, celokrajně nebo nezřetelně vroubkované. Spodní jsou největší, k vrcholu se zmenšují. Drobné, světle nachové květy shluklé v hlávky zakončují větvičky vidlanovité laty. Kvítky vyrůstají v paždí eliptických nebo oválných, na špičce fialových listenů. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, pětizubý, koruna je krátce dvoupyská. Plody jsou tvrdky. Celá rostlina příjemně voní. Kvete v červenci a srpnu. |
Kde ji najdeme
|
Hojně rozšířená v Evropě a Asii. U nás se často vyskytuje na slunných stráních, na pasekách, ve světlých lesích a v křovinách. Je medonosnou rostlinou. |
Co je dobré
|
Nať. |
Jak na to
|
Kvetoucí vrcholky, pokud mají olistěnou lodyhu se seřezávají. Silnější a větší lodyhy se odstraňují. Největší obsah silic mají před polednem. Suší se ve slabé vrstvě nebo svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35°C. Droga je příjemně aromatická a má poněkud nahořklou chuť. |
Co obsahuje a umí
|
Nať obsahuje až 0,4% silice, jejíž hlavní složkou je thymol (skoro 50%), dále asi 8% tříslovin a hořčin. Silici se připisuje zvlášť silný spasmolytický účinek. Působí dezinfekčně, usnadňuje odkašlávání. Účinkuje protizánětlivě a zvyšuje vyměšování žluči. |
Na co se hodí
|
Vnitřně jako stomachikum, spasmolytikum a choleretikum v nálevu dvakrát denně (čajová lžička řezané drogy na šálek vody) při úporném a černém kašli a při onemocnění dýchacího ústrojí. Je regulátorem stolice zvlášť při průjmech. Používá se také při žaludeční nevolnosti a nechutenství. Zevně se upotřebuje k přípravě sílících koupelí (u slabších dětí), k přípravě kloktadel užívaných při onemocnění dutiny ústní a horních cest dýchacích, při zánětech dásní a k přípravě obkladů při zánětlivém zduření žláz. Při kašli a rýmě příznivě působí inhalované páry. |
Užití v kuchyni
|
Pro aromatickou vůni a kořenitou chuť se používá jako koření do různých jídel, salátů apod. |