Popis rostliny
|
| Strom nebo menší keř s tuhými vejčitými a celokrajnými listy. Rub listů i mladé větévky jsou běloplstnaté. Velké, červenavě bílé květy sedí na konci větévek a dospívají v malvice podobné hruškám. Jsou na povrchu plstnaté a obsahují 5 blanitých, mnohosemenných pouzder se 6-16 slepenými semeny. Malvice příjemně voní. Červenohnědá, vejčitě hranatá semena jsou až 10 mm dlouhá. Kvete v květnu a v červnu. |
Kde ji najdeme
|
| Je domácí v Zakavkazí, v Íránu a v Turkestánu. U nás se pěstuje hlavně v teplých krajích. Také zplaňuje. |
Co je dobré
|
| Semeno. |
Jak na to
|
| Semena se získávají jako vedlejší produkt při zpracování plodů na zavařeninu. Sušíme je ve stínu, uměle při teplotě nepřesahující 50°C. Musí být dokonale suchá, jinak plesniví. Jsou bez pachu a chuti mdlé, slizovitě olejnaté. |
Co obsahuje a umí
|
| Semena obsahují až 22% slizu, který je hlavní účinnou složkou a je v osemení. S vodou bobtná. Dále semena obsahují amygdalin. Musí se užívat celá. Kdoulový sliz mírně dráždí pokožku, změkčuje, chladí a kryje. Působí též projímavě. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně se užívá v macerátu jako laxativum, expektorans a prostředek regulující trávení (kávová lžička celých semen na šálek vody, sliz se musí potom slít) při nemocech žaludečních a střevních a při kašli. Osvědčuje se také jako mírné projímadlo. Zevně se užívá jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní a hrtanu, jako součást očních vod a na rozpraskanou, drsnou pokožku (směs dvou částí kdoulového slizu a 1 část glycerínu), také při popáleninách a proleženinách jako mírná a nedráždivá přísada. Sušené plody se dříve užívaly také proti průjmu a krvácení. |
