Popis rostliny
|
Polokřovitá, vytrvalá bylina asi 20 cm vysoká s dlouhým plazivým oddenkem a s lodyhou na bázi zdřevnaťující. Listy má krátce řapíkaté, kopinaté až elipčité, tupé nebo krátce špičaté, kožovité, na líci lesklé a vždy zelené. Jednotlivé, dlouze stopkaté květy jsou v úžlabí listů. Mají pětidílný kalich a nálevkovitou, pěticípou, nejčastěji modrou, zřídka bílou korunu. Plodem je dvojitý měchýřek. Kvete od března do června. |
Kde ji najdeme
|
Zdomácnělý je ve Středomoří. U nás roste ve světlých lesích a v křovinách, na zarostlých skalách, často se pěstuje v zahrádkách a někdy zplaňuje. |
Co je dobré
|
Nať |
Jak na to
|
Kvetoucí nať se sbírá od června do července seřezáváním. Před sušením se zbavuje příměsí a špatně vybarvených listů a částí. Suší se pokud možno rychle ve stínu. Při umělém sušení nemá teplota překročit 45°C. Usušená nať je bez pachu, nahořklé chuti. |
Co obsahuje a umí
|
Hlavními účinnými složkami jsou alkaloidy (průměrný obsah asi 1,3%), dále saponin, třísloviny, pektin, amorfní hořčina vincin, deriváty flavonové a kyselina ursolová. Z více než 40 izolovaných alkaloidů je zatím nejdůležitější vinkamin, vinkamidin, izovinkamin, vinkaminorein, vinkaleukoblastin a leukokristin. Výtažky rostliny účinkují vlivem obsahu tříslovin hemostaticky a adstringentně. Užívají se rovněž ke snížení dráždivosti kašle. Alkaloid vinkamin působí na snížení vysokého krevního tlaku. V poslední době se používá jako součást různých preparátů k léčení hypertenzní nemoci. Vinkaleukoblastin působí trvalé snížení počtu bílých krvinek a potlačuje růst a aktivitu nádorového bujení. Této vlastnosti se využívá při léčbě některých krevních chorob a zhoubných nemocí. |
Na co se hodí
|
Ve formě nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, denně 2 šálky) při krvácivých stavech nejrůznějšího původu. Při krvácení z nosu, dásní i při krvácení gynekologickém jako hemostatika. Je osvědčeným lékem při zánětech sliznice dutin ústní i při průduškových a plicních zánětech. V poslední době se s úspěchem užívá k léčbě vysokého krevního tlaku a krevních chorob. Dnes se obrací pozornost k některým příbuzným druhům, které u nás nerostou. Ukazuje se jako velmi účinná Vinca rosea L., druh pantropický, jejíž alkaloidy jsou součástí četných přípravků s velkým léčebným efektem užívaných v terapii zhoubných chorob. Zkoumá se např. Vinca major L., která roste ve Středomoří, v jižní Francii a Orientu. Také Vinca difformis rostoucí v Pyrenejském archipelu v Jižní Francii a Itálii. Stejně tak příbuzná Vinca herbacea W. & K. vegetující v jihovýchodní Evropě. |