Křen

Křen selský (Armoracia rusticana)

Popis rostliny

Vytrvalá rostlina, která vyhání z dlouhého, tlustého, válcovitého a dužnatého kořene lodyhy až 150 cm vysoké, listnaté a nahoře větvené. Přízemní listy má veliké, dlouze řapíkaté, s čepelí podlouhlou a hrubě vroubkovanou. Lodyžní listy jsou menší, přisedlé, z nich spodní často hřebenovitě peřenodílné. Na vrcholu lodyhy se vytvářejí květy v květních hroznech. Plod (šešulka), pokud se u nás vůbec vytváří, je nafouklý, kulatý nebo široce elipsoidní, 4-6 mm dlouhý. Kvete od května do července.

Kde ji najdeme

Křen je původem z jihovýchodní Evropy, kde roste na bře­zích řek a potoků. U nás se pěstuje pro kořen palčivé chuti. Místy zdi­vočuje. U vod a ve vlhkých houštinách zplaňuje.

Co je dobré

Čerstvý kořen

Jak na to

Kořen se sbírá na podzim.

Co obsahuje a umí

Obsahuje hlavně glykosid sinigrin, hořčičnou silici, vitamín C (50-100 mg na 100 g), enzym myrozin a fytoncidní látky, které omezují růst bakterií. Vlivem mirozinu se při strouhání odštěpuje ze sinigrinu ostrý, křenový olej, který dráždí čichový nerv. Sušením a vařením se olej ztrácí. Křen vnitřně použitý v malých dávkách povzbuzuje žaludeční a střevní činnost a rozpouští hleny. Ve velkých dávkách může mít škodlivý účinek na sliznici trávicího traktu. Na pokožku působí dráždivě a může vyvolat puchýře. Je to prostředek k povzbuzení chuti k jídlu.

Na co se hodí

Jako diuretikum, expektorans, antiseptikum a derivans se užívá vnitřně oloupaný rozstrouhaný kořen nebo připravený sirup (kořen se rozřeže na tenké plátky, posype cukrem a odtékající tekutina vytvoří sirup). Denně se užívají 2-3 polévkové lžíce sirupu při zánětech průdušek, jarní únavě, při rekonvalescenci a při nedostatku vitamínu C. Zevně se užívá rozstrouhaný kořen do ,,křenové placky“, především při revmatismu (křen s octem nebo moukou). Upotřebuje se hlavně v lidovém léčitelství.

Užití v kuchyni

Křen je oblíbenou přílohou k masu ať už v syrovém nastrouhaném stavu nebo naloženém. Tvrdí se, že nadměrné užívání křenu je nezdravé.