Popis rostliny
|
| Vždy zelený keř, plazící se po zemi, po zdích či jiných oporách s kmenem a větvemi až 20m dlouhými, se vstřícnými, bezpalistými, dlouze řapíkatými, lesklými listy, které jsou stopčité, dlanitě čtyř až pětilaločné, většinou dlouze zašpičatělé. Pravidelné dlouhé květy jsou sestavené v okolících, zelenavé a pětičetné. Plodem je kulatá černá bobule asi velikosti hrachu. Má 3-5 semen. Kvete v září a v říjnu. |
Kde ji najdeme
|
| Roste v Evropě a v Asii. U nás se někdy hojně vyskytuje ve stinných lesích, na skalách a zdech a také se pěstuje jako okrasný keř. |
Co je dobré
|
| Listy |
Jak na to
|
| Čerstvé zdravé listy se sbírají na jaře nebo v létě. Suší se na slunci nebo ve stínu. Zahnědlé listy se po usušení z drogy odstraní. Droga je po rozemnutí slabě aromatická, chutná hořce a škrablavě. |
Co obsahuje a umí
|
| Listy obsahují saponin, glykosid hederin (helixin), hederaglykosid a třísloviny. Také se v nich vyskytuje kyselina chlorogenová a jód. Obsah závisí na stanovišti a druhu. Čerstvé listy mohou vyvolat podráždění kůže. Při větších dávkách se dostaví lehká otrava. V malých dávkách způsobuje rozšíření cév, ve větších zúžení cév a současně zpomalení srdečního tepu. Droga má rovněž účinek sekretolytický a mírně sedativní. V terapeutických dávkách nemá vedlejší účinky. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně jako kardiotonikum a expektorans ve formě odvaru (1/2 čajové lžičky na šálek vody obden) při chronických zánětech dýchacího traktu jako prostředek k odkašlávání a proti parazitárním onemocněním. Zevně jako prostředek na rány (zvláště čerstvé listy). |
