Popis rostliny
|
| Zpravidla jednoletá, až 40 cm vysoká bylina, pýřitá a silně aromatická. Lodyhy má přímé nebo vystoupavé, větvené a bohatě listnaté, listy obvejčité až kopisťovité, celokrajné, šedoplstnaté. Bílé nebo bledě růžové drobné květy, až 4 mm dlouhé, sedí v paždích okrouhlých, šedoplstnatých listenů a tvoří s nimi kulaté klásky. Plody jsou jasně hnědé tvrdky. Kvete v červenci a v srpnu. |
Kde ji najdeme
|
| Od pradávna se pěstuje. Pochází snad ze severní Afriky. U nás se také hojně pěstuje a někdy přechodně i zplaňuje. |
Co je dobré
|
| Nať. |
Jak na to
|
| Nať se sbírá před květem seřezáváním a suší se ve stínu. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40°C. Droga má kořenitý pach i chuť. Na jakost drogy má vliv způsob pěstování a stanoviště. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje až 0,9 % třísloviny a téměř 2-3 % silice a hořčiny. Urychluje a podporuje trávení zvýšením tvorby žaludečních šťáv a odstraňuje křeče. Ve velkých dávkách působí slabě omamně. Podporuje vylučování moči. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně jako mírné sedativum, diuretikum, stomachikum a spasmolytikum (jednou denně 1 lžička řezané drogy na šálek vody, nesladit) při lehkých poruchách neurovegetativního systému, nervové slabosti, při nemocech trávicích orgánů, při nadýmání, průjmech, střevní kolice atd. Nať majoránky se nejčastěji kombinuje s květem heřmánku a listy máty. Často se též užívá při nemocech z nachlazení. Podává se téměř stejně jako dobromysl. Na venkově se aplikuje často ve formě mastí na špatně se hojící, mokvavé a zanícené rány. Z majoránkové drogy se destiluje silice (Oleum majoranae). |
Užití v kuchyni
|
| Velice známé a hojně používané koření. Kdo by neznal bramboračku, sekanou nebo bramboráky. Užívá se jen drhnutá majoránka, která je směsí listů a květů. |
