Jehlice trnitá

Jehlice trnitá (Ononis spinosa)

Popis rostliny

Trnitý polokeř až 60 cm vysoký s vícehlavým oddenkem, vybíhajícím v málo větvitý kořen. Lodyha dole zdřevnaťující je červeně naběhlá, ponejvíc chlupatá. Listy jsou podlouhlé, v hořejší části jednoduché, dole trojčetné, s lístky drobně zoubkovanými, pilovitými. Celá rostlina je žláznatě pýřitá. Květy jsou zpravidla jednotlivé, růžové, zřídka bílé a jsou sestaveny v hrozny. Plod je jednosemenný, drobný, vejčitý, šídlovitě zobanitý lusk. Kvete od června do září.

Kde ji najdeme

Je to druh rozšířený po celé Evropě. U nás roste hlavně u cest, na mezích a na suchých stráních, zejména vápenitých.

Co je dobré

Kořen

Jak na to

Kořen se může sbírat na jaře (březen, duben), ale zpravidla se sbírá na podzim (říjen). Suší se v sušárnách teplem, které nesmí překročit 50°C tak dlouho, až se dobře láme. Víceletý keř má kořen značně silný a hluboko v zemi. Takové kořeny se po omytí podélně rozřezávají. Usušený kořen má slabý pach, chuť škrablavou, poněkud trpkou a nasládlou.

Co obsahuje a umí

Obsahuje saponiny, glykosidy (ononin, onokol, ononid, onon, onospin aj.) a malé množství silice, která podporuje účinek sušeného kořene.

Na co se hodí

Jako diuretikum vnitřně v nálevu nebo v odvaru (asi 7g rozřezaného kořene na půl litru vody, nápoj možno osladit) při poruchách látkové výměny, při zadržování vody v organismu, při močových kaméncích, zánětech močového měchýře a při revmatických onemocněních. Doporučuje se po třech dnech užívání asi na půl týdne přerušit. Pro děti je nevhodný. Zevně se užívá při kožních vyrážkách. Při nemocech močového měchýře se obvykle kombinuje s diuretickými prostředky jako s jalovcem, plody petržele, libečkovým kořenem, violkou trojbarevnou a listy břízy, medvědice a s natí přesličky. Dříve se k léčebným účelům používala také nať. Lidově se označovala jako babí hněv.