Mydlice

Mydlice lékařská (Saponaria officinalis)

Popis rostliny

Vytrvalá bylina až 80 cm vysoká s válcovitým bohatě větveným oddenkem asi jako prst tlustým. Má přímé, poněkud rozvětvené, lysé nebo drsné lodyhy, zakončené bohatou latou květů. Vstřícné listy jsou vejčitě kopinaté, třínervé, na okraji drsné. Květy vyrůstající z paždí horních listů, v průměru asi 3 cm široké, jsou pravidelně, pětičetné a mají válcovitě trubkovitý, nachově naběhlý kalich a bílou nebo narůžovělou pětiplátečnou korunu. Plodem jsou podlouhlé, jednopouzdré, mnohosemenné tobolky. Kvete od června do září.

Kde ji najdeme

Roste ve střední a jižní Evropě, u nás se vyskytuje na březích vod, na vlhkých paloucích a v houštinách. Pěstuje se též v zahradách.

Co je dobré

Kořen

Jak na to

Kořen, zvaný mydlicový, se sbírá z rostlin jednoletých i dvouletých nejlépe v červnu nebo září, také záhy zjara, v březnu a v dubnu. Řádně se očistí a suší bud‘ na slunci, nebo umělým teplem do 60°C. Droga je bez pachu, chuti nahořklé slané, škrablavé. Pro kořen je charakteristické citrónově žluté dřevo a bělavá kůra s červenohnědým korkem.

Co obsahuje a umí

Obsahuje průměně 5 % saponinů, především saporubin, kromě kyseliny saporubinové. Působí na odhleňování a má též účinek diuretický a diaforetický. Velké množství je škodlivé a dráždí k dávení. Působí dráždivě i na střevní sliznici.

Na co se hodí

Jako sekretolytikum a diaforetikum vnitřně ve formě macerátu (1 čajová lžička řezaného kořene na sklenku vody) při onemocnění dýchacích cest, např. při zánětu průdušek, kašli a při nemocech z nachlazení. Diuretický efekt je malý. Zevně ve formě koupelí proti nemocem kožním, ekzémům a furunklům. Dnes se užívá téměř výhradně k technickým účelům. Vodní výluh mydlice při třepání silně pění. Aby se docílilo větší rozpustnosti saponinů, přidává se soda (Natrium bicarbonicum). Při použití mydlicové drogy se někdy používá místo kořene nať; není však tak bohatá na saponiny.