Popis rostliny
|
| Statná vytrvalá bylina s nevětveným černohnědým bohatě kořenatým oddenkem přes 2 cm tlustým a zpravidla jednoduchou, jednokvětou nebo dvoukvětou, bezlistou lodyhou, 15 – 20 cm vysokou. Listy se objevují teprve po květu. Jsou dlouze řapíkaté, s řapíkem v dolní polovině červeně skvrnitým, s čepelí zřetelně znoženou, kožovitou, se 7 – 11 lístky, široce klínovitými a ke špičce pilovitými. Chudé květenství jen o málo převyšuje listy. Květy oboupohlavné, špinavě bílé, mají někdy načervenalý kalich a stopkaté, trubkovitě dvoulaločné medníky. Plod je mnohosemenný měchýřek. Kvete v lednu a únoru. |
Kde ji najdeme
|
| Čemeřice je domácí v horách jižní a střední Evropy a vyskytuje se zejména na vápencových půdách. U nás se často pěstuje, protože koncem zimy rozkvétá úhlednými bílými květy. Někdy také zplaňuje. |
Co je dobré
|
| Kořen |
Jak na to
|
| Kořen se sbírá v březnu. Rychle se omyje a ve stínu usuší. Umělá teplota při sušení nesmí překročit 45°C. Droga je bez pachu, chuti silně hořké a palčivé. |
Co obsahuje a umí
|
| Čemeřice je prudce jedovatá. Kořen obsahuje hlavně digitaloidy, tj. srdeční glykosidy (helleborein, hellebrin). Účinkuje především povzbudivě na srdce, a to tak že zpomaluje srdeční akci a prohlubuje práci srdečního svalu. Též působí v oblasti ústřední nervové soustavy. Další důležitou obsahovou látkou je saponin helleborin. Dráždí sliznici, nutí ke kýchání a způsobuje průjem. |
Na co se hodí
|
| Droga se užívala hlavně jako prostředek srdeční (ovšem jen ve formě izolovaných čistých glykosidů). Působí diureticky a silně projímavě a místně umrtvuje. Bez lékařského dozoru nelze použít. Nemá konstantní účinek. |
