Popis rostliny
|
| Až 60 cm vysoká vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a přímými jednoduchými a tupě hranatými lodyhami. Listy má řapíkaté, široce vejčité, naspodu poněkud uťaté, zpravidla celokrajné. Dlouze stopkaté, úžlabní bílé květy mají kalich sítkovitě žilkovaný, který se po odkvetení značně zveličuje a červeně zbarvuje. Plod je červená nebo oranžová bobule, uzavřená ve zvětšeném, měchýřovitě nafouklém rumělkově červeném, dekorativním kalichu. Kvete od května do srpna. |
Kde ji najdeme
|
| V Evropě je značně rozšířená. U nás se vyskytuje velmi po různu na rumištích, mezi ploty, na vinicích, v karpatských listnatých lesích, v Českém Středohoří a jinde. Místy vystupuje do horského pásma. Pěstuje se i v zahrádkách. |
Co je dobré
|
| Plod. |
Jak na to
|
| Plod se sbírá v době zralosti, zbavuje se mechýřovitého kalichu a suší se ve stínu. Umělá teplota při sušení nemá překročit 40°C. Droga je bez pachu a chutná nasládle hořce. |
Co obsahuje a umí
|
| Je známo, že obsahuje hlavně hořčinu fysalin a vitamin C (více než citrón), karvotenoid fysalein a alkaloidy. Působí diureticky. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně v nálevu (15-30 g plodů na půl litru vody, denně 2 sklenky) jako diuretický prostředek k vylučování solí kyseliny močové, při onemocnění ledvin a močových cest, při otocích, dně a revmatismu. Pro vysoký obsah vitamínu C se používá též v rekonvalescenci. Dnes se používá velmi málo. |
