Popis rostliny
|
Dvouletá bylina až 2 m vysoká s lodyhou mělce rýhovanou, světle ojíněnou, bohatě rozvětvenou, dole nachově skvrnitou. Listy dvakrát až třikrát zpeřené, mají lístky podlouhlé, většinou peřenoklané. Řapíky spodních listů jsou naspodu pochvovité. V horní části jsou listy přisedlé. Drobné, bílé, vesměs obojaké květy jsou sestaveny do dlouze stopkatých okolíků s 10 – 20 okolíčky. Plody (dvojnažky) jsou vejčitě okrouhlé a mají podélná, křídlatě vyniklá žebra, po okrajích vlnitě zprohýbaná. Kvete od června do září. |
Kde ji najdeme
|
Bolehlav je rozšířený v Evropě a v Asii. U nás je hojný v houštinách, na křovinatých stráních, u potoků a v příkopech. |
Co je dobré
|
Nať a plod |
Jak na to
|
Plod se sbírá v době zralosti a pak se ještě při obyčejné teplotě dosouší. Droga má mírně narkotický pach, chuť zprvu mdle nasládlou, olejovitou, později svíravě ostrou. Po sbírání je nutno dobře si omýt ruce mýdlem, protože bylina je prudce jedovatá. Plody sušíme zcela odděleně od semen nebo plodů ostatních rostlin. Dřív se též užívala nať z dvouletých rostlin. Listy při zavadání nebo rozetřené páchnou myšinou. |
Co obsahuje a umí
|
Obsahuje hlavně alkaloidy, z nich převážně coniin, který je silně těkavý, takže droga i po krátké době skladování se stává neúčinnou. Nať obsahuje kyselinu chlorogenovou, plody kyselinu chlorogenovou a kávovou, kromě toho silici diosmin. Z rostlinných částí jsou nejjedovatější plody. Účinkem se coniin podobá jednak nikotinu, částečně i tropickému jedu kurare. Senzitivní nervstvo znecitlivňuje. |
Na co se hodí
|
Pro prudkou jedovatost se dnes droga prakticky neužívá a nahrazuje se v medicíně látkami méně toxickými. |