Popis rostliny
|
| Chebdí je blízce příbuzné černému bezu. Má však bylinný vzrůst. Je to vytrvalá rostlina nepříjemného zápachu s tuhým plazivým oddenkem a přímou lodyhou až 2 m vysokou. Řapíkaté listy, jednou až dvakrát lichozpeřené, s 5-9 pilovitými lístky, jsou řídce oděné. Květy tvoří bohaté, ploché vrcholíky, jsou bílé nebo červenavé, průměrně asi 8 mm veliké a mají fialové prašníky. Voní poněkud po hořkých mandlích. Lesklé, černé plody jsou eliptické a trojsemenné. Kvete od června do srpna. |
Kde ji najdeme
|
| Chebdí je rozšířeno v Evropě a v Asii. U nás roste na pasekách, na okraji lesů, na rumištích a v křovinách, zejména v podhůří. |
Co je dobré
|
| Plody a oddenek |
Jak na to
|
| Plody se sbírají v době zralosti. Zpravidla se užívají čerstvé. Mají charakteristický pach a chuť nasládle hořkokyselou. Oddenek se vykopává na jaře a na podzim. Rychle se omyje a suší. Umělá teplota při sušení nemá překročit 45°C. Sušenný oddenek velmi nepříjemně páchne, chuť má hořkou a poněkud ostrou. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje hořčinu, silici, třísloviny, malé množství kyseliny kyanovodíkové a saponin. V plodech jsou organické kyseliny. Listy obsahují asi 0,1% glykosidů. Působí dráždivě ke zvracení. Ve větších dávkách vyvolává závratě. Chebdí se považuje za jedovaté. Někdy se také používají listy. Sbírají se v létě a suší ve stínu. Upotřebí se při onemocnění z nachlazení. |
Na co se hodí
|
| Vnitřně v nálevu jako diuretikum, mírné laxans a mírné diaforetikum (1 čajová lžička řezané drogy na 1/2 litru vody) při zánětlivých chorobách močových cest, při zánětech močového měchýře aj. Jsou jedovaté a mohou se užívat jen na lékařský předpis. Větší dávky způsobují dávení a průjmy. U dětí došlo po požití plodů ke smrtelným otravám. Bobule se v některých zemích používají k barvení vín. |
