Popis rostliny
|
Statná vytrvalá bylina s větvovitými kořeny a červenofialovými, nedřevnatějícími lodyhami, až 150 cm vysokými, vyrůstajícími v trsech. Lyrovitě peřenodílné listy na rubu běloplstnaté mají kopinaté a pilovité úkrojky. Žluté nebo načervenalé květní úbory jsou sestaveny v konečné laty. Má téměř válcovité okrajové květy a trubkovité terčové květy. Plodem jsou nažky. Kvete v srpnu a září. Celá rostlina nepříjemně páchne. |
Kde ji najdeme
|
Druh v Evropě rozšířený. U nás se hojně vyskytuje u cest a plotů, na rumištích apod., od nížiny až do horského pásma. |
Co je dobré
|
Nať |
Jak na to
|
Sbírá se kvetoucí nať (srpen až září) uřezáváním vrchních rostlinných částí asi 20 cm dlouhých. Silnějších bezlistých částí se zbavíme. Někdy se sbírají jen listy. Rychle se suší ve stínu. Natě je možno sušit v zavěšených svazcích. Teplota při umělém sušení nesmí být vyšší než 40°C. Droga má příjemně aromatický pach a kořenitou slabě hořkou chuť. |
Co obsahuje a umí
|
Obsahuje hlavně silici (až 0,2 %) s hlavní složkou cineolem a thujonem, hořčinu, inulin a cholin. Od pelyňku se liší menším obsahem hořčin a hlavně tím, že silice černobýlu je méně škodlivá. Kvetoucí nať je na účinné látky bohatší než nekvetoucí. Obě složky podporují trávicí činnost tím, že vyvolávají sekreci žadulečních šťáv. Při delším užívání jsou nebezpečné a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku a zpomalením či poruchou srdečního rytmu. |
Na co se hodí
|
Jako digestivum vnitřně v nálevu (1 – 2 čajové lžičky, tj. 4,5 g řezané drogy na půllitr vody a osladit medem), při nechutenství, hypoacidní gastritidě, dyspepsiích, žaludečních křečích apod. Také proti střevním parazitům. Ojediněle se dříve také užíval kořen černobýlu, který se sbíral na jaře nebo na podzim. Obsahuje silici a třísloviny. Droga se rovněž užívala k tišení bolesti. |
Užití v kuchyni
|
Natě se často používá jako masového koření. Jen ojediněle se dává do polévek. Pelyněk černobýl patří svou chutí a hořkostí k našim nejsilnějším aromatickým kořením. |