Popis rostliny
|
| Jedovatá, vytrvalá bylina až 40 cm vysoká se silným černohnědým oddenkem a četnými kořeny, s přímou a málo větvenou lodyhou. Listy jsou dvakrát dělené v čárkovité úkrojky. Jednotlivé vrcholové květy o průměru asi 5 cm jsou citrónově žluté a atlasově lesklé. Mají mnoho tyčinek. Plody až 6 cm dlouhé jsou zpravidla kulovité, měkce chlupaté nažky s háčkovitým zobánkem. Kvete v dubnu a květnu. |
Kde ji najdeme
|
| Je rozšířen v jihovýchodní a střední Evropě, v Asii a v Severní Americe hlavně na vápenitých půdách. U nás je však chráněnou rostlinou. |
Co je dobré
|
| Nať |
Jak na to
|
| Sbírá se kvetoucí nať seřezáváním a ihned se suší při teplotě 55-60°C. Sušená nať je bez pachu a má ostře hořkou chuť. Účinnost je závislá na správném usušení a uskladnění. Sbírat lze pouze rostliny pěstované na zahrádkách, ve volné přírodě se sbírat nesmí. |
Co obsahuje a umí
|
| Obsahuje srdeční kardenolidy, hlavně adonidosit, adonivernosid, adonitoxin a cymarin. Usušená nať se při uskladnění na světle (nikoliv na slunci) téměř zdvojnásobí v porovnání s uskladněním ve tmě. Obsahové látky hlaváčku působí povzbudivě na srdce, zejména při degeneraci srdečního svalu a při poruchách krevního oběhu. Účinek je rychlejší než při užití náprstníku, ale není tak hluboký a daleko dříve odezní. Léčivé látky se v těle nehromadí. Má také mírný diuretický účinek a rozšiřuje koronární řečiště. Podobné obsahové látky (v menším množství než hlaváček jarní) a toxické účinky má také hlaváček letní (Adonis aestivalis) a hlaváček plamenný (Adonis flammea). |
Na co se hodí
|
| Jako kardiotonikum. Užívá se vnitřně jako slabý srdeční prostředek nejen v nálevu, ale i ve speciálních přípravcích pouze pod dozorem lékaře. Je značně jedovatý. Glykosidy hlaváčku jsou citlivé vůči kyselinám, např. kyselině chlorovodíkové v žaludeční šťávě, což je nevýhodné při přímém používání nálevu. |
