Pakmín

Pakmín větší (Ammi majus )

Popis rostliny

Jednoletá bylina až 100 cm vysoká s jemně rýhovanou lodyhou a listy různě tvarovanými, svěže zelenými. Mají elipčité nebo kopinaté úkrojky, ostře pilovité. Dlouze stopkaté okolíky jsou tvořeny drobnými kvítky. Okrajové částečně paprskují. Obaly jsou z trojčetných šídlovitých listenů. Plody (dvojnažky) jsou podobné kmínu. Kvete od června do října.

Kde ji najdeme

Původem je z jižní Evropy a Přední Asie. U nás v Čechách zřídka zplaňuje. Roste v Maďarsku.

Co je dobré

Plody (Fructus ammi majoris), eventuelně nať (Herba ammi majoris).

Jak na to

Plody se sbírají v době dozrávání v červenci až říjnu. Okolíky se seřežou, nechají proschnout, vymlátí, vytřídí a vyčistí. Droga má kořenitý pach a aromatickou chuť.

Plody je možno zaměnit s plody pakmínu visnaga. Při pěstování pakmínu většího je nutno dbát opatrnosti. U citlivých osob, zejména v době květu rostliny a za vlhka, například za rosy, může dojít k vážnému podráždění pokožky až ke kožním zánětům a zpuchýřovatění. V takových případech je nutno ihned vyhledat lékařskou pomoc. Jde totiž o fotodermatózní projev způsobený furokumariny, které jsou obsaženy ve všech rostlinných částech, nejvíce však v plodech.

Co obsahuje a umí

Obsahuje 0,5-1,0% furokumarinů, například bergapten, xanthotoxin, imperatorin a isopimpinelin, flavonové glykosidy a mastný olej. Množství furokumarinů v rostlinných částech je velmi rozdílné. Nejvíc jich obsahuje zelený plod, nejméně kořen. 

Terapeuticky pozoruhodný je relativně jedovatý xanthotoxin, kterým lze dosáhnout repigmentaci pokožky při ztrátě pigmentu. Plod se také užíval proti nadýmání a jako žaludeční prostředek.

Na co se hodí

Vnitřně se užívá jako karminativum ve formě nálevu (1-3 kávové lžičky plodů na šálek vody, 3-4 šálky denně) při poruchách trávení a při nadýmání. Extrakty z plodů se zevně užívají v dermatologii a osvědčují se hlavně při vitiligo (nedostatku barviva v kůži). Drogu i přípravky z ní jedině může předepsat lékař.